Malá mořská víla

V baru krásných ztrát
pod nánosem prachu,
tam, kde svět zažloutlých knih
v hromadách se choulí…

V symfoniích zní
zastavárny času,
kde můj dech ztracených vět
hraje tónem houslí…

V partiturách ozývá se
stejně tak, jak v starých časech
melodií, co znám…
Podobná snad bílé vráně,
ve vůni co příjemná je,
slaná mořská pěna,
víla němá, pana Andersena…

V baru krásných ztrát
pod nánosem prachu,
neznáš potom neznáš dřív
i hoboj v přítmí ztich…

Stínům padlých víl
na protější stěnu,
v síti z proutí kolébáš
než ti v řádcích zmizí…

V partiturách ozývá se
stejně tak, jak v starých časech
melodií, co znám…
Podobná snad bílé vráně,
ve vůni co příjemná je,
slaná mořská pěna,
víla němá, pana Andersena